Většina elektrických kytar je vyrobena ze dřeva. Existují i výjimky jako jsou kytary z akrylu, ze skla, grafitu, karbonu a nebo dokonce z konopí. Tento příspěvek se však bude věnovat většinovému zastoupení - tedy kytarám dřevěným.To že použité dřevo má vliv na výsledný zvuk nástroje je bez diskuse. Otázka o kterou se vedou učené spory je do jaké míry. Dřevo na  hudební nástroje by mělo být především perfektně proschlé a vyzrálé. Na stavbu elektrické kytary je ( až na pár výjmek ) všeobecně vhodné spíše dřevo listnatých stromů / na rozdíl od akustik /. Předem varuji před použitím jakékoli listnaté dřeviny. Dřevo by mělo být znělé a mít pár základních vlastností. Naprosto nevhodné dřevo pro solidbody nástroje je například buk nebo evropská bříza. Tato dřeva jsou velmi náchylná k formátovým změnám vlivem teploty a vlhkosti. Co to udělá s Vaším laděním myslím nemusím zdůrazňovat. V následujícím příspěvku se pokusím popsat jaké dřevo ano a proč a pár základních vlastností. O problematiku dřeva se zajímám několik let, ale některé věci přesto berte jako doporučení a ne jako dogma, protože i dřevo z jedné dřeviny se může lišit v některých vlastnostech. V následujícím přehledu uvádím nejčastěji používané tuzemské i exotické dřeviny.

Dřeviny z našich a Evropských luhů :

Lípa - měkké lehké dřevo nažloutlé barvy. Hmotnost 410 kg/m3.Má rovná nevýrazná léta. Je vhodná pro nástroje, které jsou zušlechtěny řezbou, případně vypalováním. Dobře se obrábí a leští. Zvukový charakter je teplejší s výraznějšími basy. Vhodné použití je pouze pro těla nástrojů. Pokud budete vrtat díry, například pro struny skrz tělo, vždy si druhou stranu podkládejte tvrdším špalíkem jinak se Vám okolí otvoru nehezky vyškube. Americká odrůda lípy je pod označením basswood.

Olše - také měkké dřevo. O něco tvrdší než lípa, ale ne o moc. Má nažloutlou medovou barvu. Někdy se vyskytuje černé pálení. Zvukově je vyrovnaná. Nejsilnější má střední pásmo.  Používá se na těla nástrojů. 440 kg/m3. I olše má svou zahraniční verzi. Roste v Americe a říká se jí pacifická nebo také červená. Na rozdíl od evropské olše která roste poblíž vody jde o strom rostoucí v lesích.

Jasan - Pro stavbu kytar se používá jak Jasan evropský, který je tvrdší a podstatně těžší, tak Swamp ash - jasan bahenní. Evropský má hmotnost 620 Kg/m3 a bahenní 400 Kg/m3. Ten roste v Americe. Nejen, že je o poznání lehčí než Evropská verze, ale má i řidší strukturu. To vše při velmi pevném a pružném základu. Oba druhy mají bělavou barvu s výraznými hnědými lety.  Zvuk má ostřejší a brilantní. Bahenní jasan je více do středních kmitočtů. Někdy vytváří figurální kresbu.  Pokud chcete dosáhnout zrcadlově hladkého laku vždy si při broušení podkládejte smirek rovným špalíkem, jinak vybrousíte měkčí meziletí. Někdy se tohoto efektu využívá záměrně, když chcete nechat vyniknout léta. Pokud chcete docílit efektu selského prkna můžete využít i kartáčování nebo torpédování. Dalším druhem jasanu je Jasan Tamo z Japonských ostrovů. Má zajímavé figurální kresby. Zvuk je někde mezi evropskou a americkou verzí.

Javor - nažloutlé středně těžší tvrdší dřevo. Hmotnost zhruba 620 kg/m3.  Je neporézní a výborně se opracovává, ale tupí nástroje. Zvukově je brilantní a konkrétní. Používá se na těla, krky i hmatníky kytary. Celkově je to jedno z nejvhodnějších dřev. Vyskytují se velmi často i jeho figurální formy. fládrovaný, obláčkový a očkový javor. Ty se využívají zejména pro výrobu vrchních desek. Krásný a velmi používaný pro vrchní desky je také jeho kořen. Figurální formy jsou, ale mnohonásobně dražší. Ještě jedna forma se kterou se můžete setkat je takzvaný spalted javor. Ten je na povrchu pokryt speciální plísní, která vytvoří ve dřevě různé obrazce. Vhodnost tohoto druhu je pro topy.

Jilm - Těžší tvrdé dřevo. 570 - 650 kg/m3. Má jednu z nejkrásnějších kreseb. Je porézní a při broušení platí totéž co pro jasan. Zvukově má konkrétní tón s dobrými výškami. Dnes je již velmi špatně k sehnání, protože stromy začaly usychat vlivem nemoci. Z Asie pochází dřevo jilmu velmi podobné vzhledem i vlastnostmi - Sen.

Ořech - Středně těžké - 500 kg/m3 málo porézní dřevo s odstíny od světlé až po tmavě hnědou. I ořech má svou Americkou verzi, ta je opět lehčí než Evropská. Výborně se opracovává.  Americký ořech má několik dalších pododrůd, které se liší vlastnostmi i zvukem. Nejvzácnější je Bastogne ořech. Je těžší než ostatní druhy a jeho zvuk i struktura jsou podobné vzácnému Rio palisandru. Stromy se však velmi špatně opylují a proto je málo k sehnání. Claro ořech je o třetinu měkčí. Zvukově je trochu podobný exotickému mahagonu. Takže teplý a kulatý příjemný zvuk, ale s výraznějsím středovýškovým pásmem. Jeho odstíny jsou místy až do fialova. Další ořech , tentokrát z Asie je Franquette, který pochází z oblasti Persie. Je tvrdší než evropská i americké verze. Ořechy se používají  na výrobu těla, topy a někdy na krky. U akustických kytar na luby a zadní desky.

Topol - lehké neporézní dřevo šedavé barvy. Hmotnost 390 kg/m3. Zvukem podobný olši - vyrovnaný zvuk. Používá se na výrobu těl. Velmi dobře se moří. Má rovná nevýrazná léta. Někdy je k sehnání i topolový kořen. Ten má velmi hezkou kresbu s černým pálením. Kořen topolu se používá pro vrchní desky.

Občas se využívá i ovocných stromů - hrušeň, třešeň a švestka. Jsou to dřeviny s krásnou kresbou, tvrdší a těžší. Hmotnost od 500 kg/m3 do 600kg/m3. Většinou se používají na výrobu hmatníků. V některých kombinacích zní velmi zajímavě. V Německu se pro výrobu hmatníků například švestky i speciálně pěstují. Dobře se obrábí , moří a leští. Využívají se i pro řezbu.

Oliva - to není přímo dřevo co by rostlo u nás, ale do Evropských dřevin rozhodně patří. Olivy mají krásnou kroucenou kresbu hnědé barvy. Jejich dřevo má vyrovnaný zvuk. Je to tvrdé těžké dřevo s minimální porézností. Hmotností 900 kg/m3 je asi nejtěžší v Evropě rostoucí dřevinou. Používají se hlavně pro výrobu topů, někdy na krky  nebo na odýhování hlavy kytary.

Exotické dřeviny: při použití exotických dřev je dobré vyhnout se vzácným druhům dřevin, nebo takovým dřevinám, které mohou pocházet z nelegální těžby z pralesů. Většina seriózních prodejců je schopna doložit zda dřevo pochází z oblastí s plánovanou obměnou.

Mahagon - dřevo střední váhy a střední tvrdosti. zhruba 500 kg/m3. Je porézní, má hnědou až načervenalou barvu. Při bočním dopadu světla dělá velmi pěkné odlesky. Sesychání je střední a při schnutí málo pracuje. Zvukově je mahagon s teplým kulatým tónem. Používá se na těla, krky a figurální formy i na topy kytar. Dřeviny, které jsou mahagonu vlastnostmi velmi podobné jsou Sipo, Khaya je o něco lehčí, Sapeli a Meranti.  Swietania macrophyla  někdy označovaná jako Honduras mahagoni je  v podstatě jediný pravý mahagon. Je poměrně vzácná a cenově zhruba třikrát dražší než podobné dřeviny, které ji někdy nahrazují. V součastné době je již dřevo pod ochranou CITES, takže do zemí EU se nedováží. Dají se, ale občas sehnat kusy dovezené v dřívější době.

Eben - dřevo které je velmi těžké a velmi tvrdé. Hmotností 1000 kg/m3 je asi vůbec nejtěžší. Má černou barvu. Extrémní pevnost v tlaku a ohybu. Silně sesychá, ale při schnutí nepracuje. Zvukově je velmi výrazný a  konkrétní. Použití je vzhledem k váze nejčastější na hmatníky, dělají se z něj i kobylky a nulté pražce. Viděl jsem z něj udělaný i celý krk. Také Eben má svoje figurální druhy. Striped ebony - černobíle pruhovaná verze, Macassar černo oranžové pruhy. Tyto odrůdy se používají i pro topy. Všeobecně je eben považován za dřevo rostoucí v Africe. Má i asijský ekvivalent, který je do hněda, z Asie pochází i zmíněný Macassar.

Palisandr - často se používá anglický název Rosewood - růžové dřevo, pde vůně, kterou dřevo za syrova vydává. Palisandr je porézní středně těžké, tvrdé dřevo. Hmotnost 700 - 800 kg/m3. Minimálně sesychá. Vyskytuje se ve všech odstínech hnědé. Zvuk má teplý a kulatý. Používá se ho pro všechny součásti kytary - hmatníky, krky i těla. U nás je k sehnání většinou Indický palisandr. Nejvíce ceněný pro hudební nástroje je brazilský Rio palisandr. Ten je však chráněný CITES a do zemí EU se nedováží.

Korina - někdy také pod názvem Limba. Pochází z Afriky. Je bílý a černý druh. Černá korina má po sobě černobílé pruhy. Dřevina střední tvrdosti a nižší váhy mírně porézní. Hmotnost 450 kg/m3. Bílá korina o něco těžší. Snadno se opracovává. Málo sesychá. Někdy se jí říká supermahagon, pro zvukovou podobnost obou dřev. Korina má však zvuk s výraznějšími okrajovými pásmy. Jinak jde o jinou dřevinu a s mahagonem nemá nic společného. Vražená tříska má sklon způsobit zánět. Používá se pro krky a těla.

Ovangkol - někdy se vyskytuje pod názvy Amazouke nebo Dgibouti. Jeho domovina je opět v Africe. Je to těžší tvrdší dřevina žlutohnědé barvy. Hmotnost 720 kg/m3. Poréznější. Má výrazné pruhování. Matný lesk. Při opracování dráždí sliznice. Zvukově spíše brilantní. Používá se pro výrobu krků, vrchních desek u baskytar i pro celá těla.

Bubinga -  těžká tvrdá dřevina, středně porézní, hnědé až hnědočervené barvy. Hmotnost 820 kg/m3. Při schnutí téměř nepracuje. Často se vyskytuje i její figurální forma - Bubinga pomele, která vytváří bublinové obrazce a Bubinga kewaziango ta má kroucená divoká léta.. Vyrábí se z ní krky, hmatníky, vrchní desky a u baskytar i celá těla.

Redwood - Středně těžké málo poorézní a měkké dřevo výrazně červené barvy. Do 500 kg/m3. Zvukově vyrovnané, frekvenční pásmo posunuté směrem k středovýškovým frekvencím. Má velký rozdíl v tvrdosti jednotlivých let. Takže brousit pouze přes tvrdý špalík a ostřejším smirkem. Dřevo je poměrně křehké, opatrná manipulace se slabšími kusy materiálu je na místě. Figurální formy připomínají plamen. Kořeny mají také ůžasnou kresbu. Kořenová kresba se někdy označuje jako Vavona. Používá se na topy kytar. Vzhledem k vysoké ceně jen u opravdu luxusních nástrojů. Jedno z nejkrásnějších dřev. Český název je sekvoj. Vzácně se vyskytuje také Sinker redwood ( horník ), z dřev, které byly nějakou dobu pod vodou a zbarvily se minerálními látkami. Zvukovým vlastnostem  to nevadí, spíše naopak, protože redwood je extrémně odolné proti hnilobě. Pochází z USA a Kanady. ajímavost - stromy sekvojí jsou největšími živými organismy na Zemi.

Koa - Hnědo oranžové dřevo s krásnou kresbou a výraznými léty. Zvukově vyrovnaná, mírně k teplejšímu charakteru. Využívá se pro výrobu těl, krků a topů kytar. Je lehčí a měkčí. Zhruba 480 kg/m3.  Cena tohoto dřeva je také poměrně vysoká. Roste totiž jen na dvou ostrovech na Hawai.

Tasmanian blackwood - dřevo velmi podobné s KOA. Oba stromy patří do rodu Akacia. Velmi ceněné dřevo pro těla elektrických i akustických kytar. Zvukově vyrovnaná s teplejším charakterem. Blacwood má mezi dřevy jednu z nejlepších rezonančních schopností. Zvuk se v ní šíří rychlostí 4950 m/s. Je dobře opracovatelné. Výborně se brousí.

Padouk - těžší a tvrdší dřevo červené barvy. Hmotnost 700 kg/m3. Má menší poréznost a velmi dobře se opracovává. Velmi málo sesychá, mechanicky odolný.  Zvukově vyrovnaný s mírně zvýrazněnými brilantními výškami. Zvuk se dobře prosadí a má výrazný atack. Ideální pro rockové kytary. Používá se na těla krky a topy. Při oracování dráždí sliznice.

Bocote - středně těžké, tvrdé dřevo s výraznými léty. Má střední poréznost a hnědou barvu. Zvukově je vyrovnané.

Canary - hnědo žluté dřevo střední váhy a poréznosti.  Hmotnost 450 kg/m3. Jemně rýhované v podélném řezu. Střední sesychání. Menší houževnatost. Je tvrdé, zvukově vyrovnané. Používá se pro výrobu hmatníků a krků.

Tasmanian Sassafras - lehčí dřevo s velmi vyrovnaným zvukem a skvělou rezonancí. Využívá se pro těla elektrických i akustických kytar. Má velmi zajímavou kresbu. Na světle hnědém podkladu dělá černě orámované pruhy. Někdy v opravdu zajímavých formacích. Proto je velmi ceněné i pro topy kytar. Skvěle opracovatelné dřevo.

Goncalo alves - barvou i vlastnostmi se velmi podobá canary. Má však vyšší hmotnost cca 700 kg/m3. Vyšší tvrdost. Dřevo má velmi jemné zrno. Hůře se opracovává. Výborně se lakuje.

Cocobolo - Těžší tvrdší dřevo cca 830 kg/m3 žlutohnědočervené tvrdé málo porézní dřevo s vyrovnaným zvukem. Má krásnou a výraznou kresbu. Používá se pro výrobu hmatníků a topů. Vyskytuje se ve střední Americe. Obsahuje však mírně dráždivé látky, které při vdechnutí prachu při jeho zpracování mohou způsobit alergické reakce. Cocobolo také obsahoje přírodní oleje. Proto se obtížně lepí. Před lepením je vhodné lepenou stranu důkladně odmastit acetonem nebo isopropylem. Ze stejného důvodu se i špatně lakuje. Naopak je ideální pro olejové finiše.

Zebrano - černobílé dřevo s výraznými pruhy. Zvukově je vyrovnané v celém spektru. Výrazné harmonické kmitočty. Má střední tvrdost, hmotnost 700 kg/m3,  je porézní . Hůře se opracovává frézou a kovovými nástroji, ale skvěle se brousí. Houževnaté a pružné. Špatně se hojí třísky, které si vrazíte do ruky. Využití je především pro topy a na krky. Poměrně často se zaměňuje s Beli, které je zvukově podobné, ale světlejší a pruhy mají až zaltavé odstíny.

Basswood - lehké hnědošedé dřevo, neporézní s vyrovnaným zvukem s výraznými spodními frekvencemi. Odtud také anglický název basswood. Hmotnost 420 kg/m3. Jde o americký ekvivalent naší lípy. Použití při výrobě kytary pouze pro těla.

Pauferro - žlutohnědé dřevo vlastnostmi podobné palisandru, zvukově však je výrazné a brilantní. Pauamarello - žlutá barva. Nejčastěji je k vidění na hmatnících, Pau amarello se využívá často i k dekorativnímu prolepování těl slabými proužky této dřeviny.

Primavera - Lehčí, střední tvrdost, velmi porézní. Vhodná pro výrobu těl. Vyrovnaný zvuk. Nažloutlá světlá barva.

Tulipwood - středně těžké a tvrdé, málo porézní. Barva je šedá s narůžovělými pruhy.Využívá se pro výrobu krků a někdy těl.

Myrtlewood - lehké středně tvrdé až tvrdší dřevo, středně porézní, hůře opracovatelné kovovými nástroji. Lze vybrousit do perfektně hladké plochy. Používá se pro výrobu těl. Její kořen, který má zajímavou kresbu se používá na topy. U akustických kytar je vhodná a žádaná na boky a spodní desky. Velmi dobře se ohýbá. Myrta má dva druhy. Jeden roste v Americe a má hnědavou až nazelenalou barvu, druhý druh je z Tasmánie a ten je červený.

Wenge - porézní, těžší a tvrdé dřevo - 820 kg/m3 tmavě hnědé barvy. Matný lesk. Vysoká mechanická pevnost.Odolné proti vlhkosti. Má vyrovnaný zvuk. Používá se nejčastěji na hmatníky a občas na krky. Poměrně špatná opracovatelnost kovovými nástroji.

Camphor -  česky Kafr - využívá se většinou pouze kořen pro výrobu topů. Má nažloutlou barvu s odstíny hnědé, červené a šedé barvy. Vytváří zajímavé trojrozměrné iluze. Zvukově je konkrétnější.

Palma - vyskytují se zejména dva druhy. Černá a červená. Oba jsou velmi znělé s vyrovnaným zvukem. Palma má středně tvrdé poréznější dřevo složené ze slabých proužků. Používá se většinou na těla a topy.

Macore -  střední tvrdost, hmotnost 500 - 600 kg/m3. Střední sesychání, nepropustné pro vodu. Pružné, méně houževnaté, silně dráždí sliznice kvůli obsahu saponinů. Zvukově podobné mahagonu. Časté použití pro topy - figurální formy.

Lacewood - dřevo které připomíná svým vzhledem hadí kůži. V lacewood se dala dohromady pevná osnova s kruhovitými měkčími výplněmi. Rezonuje proto jako dvě různá dřeva. Ozývají se z něj pevné konkrétní výšky podobné javoru a z výplní jdou silné středy podobné olši. Často se používá jako TOP pro elektrické kytary díky svému vzhledu, ale je k vidění i na bocích a zádech luxusních akustik. Pravé Lacewood pochází z Austrálie, někdy se zaměňuje s Leopardwood nebo Platanem. Tato dřeva jsou podobná kresbou. Jsou, ale tvrdší a mají zvuk posunutý spíše k brilantnějšímu podání. Lacewood je někdy nazýváno hedvábný dub - ( silk oak )

Tineo - někdy se také vyskytuje pod názvem indická jabloň. Tenhle název je, ale zavádějící v obou slovech. Tineo totiž neroste v Indii nýbrž v jižní Americe ( Chile ) - patrně to pochází ještě z doby kdy si starý svět myslel, že našel novou cestu do Indie. No a za druhé není to jabloň. Má průměr kmene až 2m a dorůstá kolem 30 metrů. Hmotnost Tinea je zhruba 710 kg/m3. Jde o tvrdší dřevinu. Textura je jemná. Dělá červeno hnědé pruhy občas proloževé nazelenalými. Zvukově je přirovnávané k javoru s větším podílem harmonických kmitočtů. Vyrábí se z něj hlavně topy, případně luby a zadní desly akustik.

Black chery - černá ( americká ) třešeň. S tou naší nemá nic společného. Dřevo využívané renomovanými staviteli akustických kytar na luby a zadní desky. Skvěle se hodí i pro hollow body kytary ( nástroje s frézovanou dutinou ), kreré využívají piezo snímání. Zvukově a zpracováním je trochu podobná javoru má, ale  středovější  podání zvuku. Na solidbody kytary se používá málo především kvůli vyšší váze.

Ziricote - těžké a tvrdé dřevo. Má velmi malé zrno a lze ho vyleštit do velkého leslu. Ziricote se vzhledem k jeho tvrdosti docela dobře obrábí a netupí tolik nástroje jako ostatní tvrdá dřeva. Má hnědou barvu a dělá výrazné černé mapy. Tato kresba ostře kontrastuje se světlou bělí. Ziricote má zvuk dost podobný legndárnímu rio palisandru takže teplý, pžíjemný a přitom se neslévá.

Následující dřeviny se pro stavbu elektrické kytary využívají k výrobě hmatníků případně pro topy. Na jiné části nejsou příliš vhodné  Blackwood ( africké ) - těžké, černá barva, někdy ohraničená bělí což dělá zajímavé efekty. Satine - dřevo citronovníku - červené nebo žluté, velmi tvrdé, střední až vyšší  váha a malá poréznost. Purpleheard - dřevo purpurové barvy, střední váha, vysoká tvrdost,  střední poréznost. Někdy pod názvem Amaranth  Bois du rose - Tmavě červené dřevo, Snakewood - dřevo které vypadá jako hadí kůže. Velmi exkluzivní i cenou. Pink Ivory - ( růžový javor ) spolu se Snakewood nejdražší dřeva pro výrobu hmatníků - nad 100 Euro za hmatník!

Aby jste měli přibližnou představu jak které dřevo vypadá, připojil jsem fotogalerii dřev, kde jsou konkrétní druhy zobrazeny. Po prvním kliknutí se otevře náhledová velikost a po druhém kliknutí obrázek v plné velikosti.

Kde dřevo na výrobu nástroje sehnat?

Holz faszination - www.holz-faszination.de Německá firma na jejíž stránkách můžete najít špičkové vzduchosuché dřevo na stavbu nástrojů. Nabízí formátované přířezy pro těla, krky a i lahůdky v podobě překrásných topů. Rovněž u nich lze koupit hmatníky vyfrézované s přesností na setinu milimetru na CNC mašinách s menzurou a rádiusem podle požadavku zákazníka, případně dřevěné picguardy z výběrového dřeva. Nakupoval jsem u nich a je to seriózní firma. Můžu doporučit. Poštovné stojí v přepočtu 250,- Kč nepojištěný balík, pojištěný jednou tolik. Bankovní poplatek je taky kolem 250,- Kč, clo se neplatí.

Soller - Sivčák - www.sollerguitars.com dodavatel ze Slovenska. V jejich e-shopu můžete najít materiál na výrobu krků a těl. Všechny přířezy jsou formátované a vzduchosuché. Prodávají i do Čech s přepočtem podle kurzu oproti uhrazení předfaktury. Také jsem u nich několikrát nakupoval a můžu doporučit. Poštovné je pouhých 80 Kč.

Rova trade - www.rova.cz prodejce dřeva z České republiky. Nabízí vzduchosuché přířezy určené pro stavbu nástrojů. V jejich nabídce jsou i lahůdky jako Ziricote, Palma nebo Oliva. Fotografie případně popisy přířezů Vám rádi zašlou na vyžádání.

Edelholzverkauf - www.edelholzverkauf.de další prodejce z Německa na jehož stránkách můžete vidět konkrétní fotky dřeva které kupujete. Kupoval jsem u nich dřevo na stavbu těla a spolupráce byla bezproblémová.

Cropp - http://www.edelholzshop.de/epages/61591927.sf/de_DE/?ObjectPath=/Shops/61591927/Categories/Musikh%C3%B6lze   dodavatel z Německa, tuto firmu zatím nemám vyzkoušenou.

Cummingtimbers -  zajímavou alternativou k dřevinám, které se dají sehnat v Evropě je obchod se dřevem pro kytary z pro nás exotické Austrálie - přesněji Tasmánie. Nabízí dřeviny jako Blackheart sassafras, Tasmanian blackwood, Tasmanian myrtle nebo Eucalyptus. Nakupoval jsem u nich a spolupráce byla naprosto bezproblémová. Zaslání do Čech také.

V několika diskusních fórech jsem byl v poslední době dotázán na technické náležitosti, které by dřevo na stavbu hudebního nástroje mělo mít obecně. Rozhodl jsem se proto tenhle článek rozšířit o tyto informace pro všechny.

Základ všeho je, že strom, který poslouží pro výrobu kytary by se měl kácet v zimním období kdy stromy nemají mízu. Ideálně leden nebo únor. Pokud při výrobě nástroje není tahle podmínka dodržena může to zkazit zvuk i jinak vhodné dřeviny. Před uskladněním je dobré ošetřit pečlivě fošny přípravky proti červotoči. Dřevo by mělo přirozeně schnout podle síly materiálu zhruba 1 cm za 1 rok. Tahle poučka v praxi znamená, že například pěticentimetrová fošna je suchá po pěti letech. Tedy alespoň co se týká truhlářské výroby. Dřevo pro hudební nástroj je dobré začít sušit třeba v 65 mm fošně. Každý rok dřevo přeložit a trochu z něho odhoblovat, aby se otevřely póry. Po pár letech se dostanete na tu pětku fošnu a tu už necháte dál zrát protože suché neznamená vyzrálé. Vyzrálé dřevo je zhruba od deseti let výš. Takže takový pětadvacetiletý přířez je už maximální lahůdka. Sušení většinou probíhá po půdách nebo zastřešených hráních, takže i když je dřevo vzduchosuché nemá většinou ideální hodnotu vlhkosti. My děláme  ještě to, že přířezy před stavbou proženeme sušičkou a potom je necháme aklimatizovat v místnosti se stálou teplotou, v zimním období ideálně dva tři metry od kamen. Aklimatizace by měla být zhruba měsíc, ale může být i víc. Pokud stavíte kytaru z více kusů dřeva, měly by být všechny v jednom místě a dvě dřeva které potom budou například tvořit sendvič těla je dobré k sobě přes hranolky stáhnout truhlářskými svěrkami. Osobně jsem problém z aklimatizací dřeva vyřešil trochu kuriózním způsobem. Udělal jsem postel tak, že úložný prostor tvoří jakési truhlíky do kterých dřevo vyštosuju. Mám tam udělaný ventilační systém takže přířezy mají stálou teplotu a cirkulaci vzduchu. Po těchhle úpravách se s klidem můžete pustit do stavby svojí nové kejtry.