Pokud stavíte kytaru svépomocí tak k tomu potřebujete především šikovné ruce. Jestli si myslíte, že je máte tak se mrknem jak na to. První věc kterou ke stavbě budete potřebovat je kvalitní dřevo. O jeho výběru se dočtete více v jiném článku na těchto stránkách. Pokud dřevo máte budete ho muset slepit tak, aby se z něho dalo udělat tělo kytary. Vhodná jsou disperzní voděodolná lepidla. Specialitou pro stavbu hudebních nástrojů je rezonanční lepidli Titebond. Vždy je před lepením dobré dřevo " štosnout " to znamená projet na hoblovačce jeden kus rubovou stranou k sobě druhý od sebe. Strany si označit křížkem a kolečkem. Nůž protahu není totiž absolutně rovný a tímhle si zajistíte, že lepené hrany k sobě přesně sednou. Při samotném lepení je třeba namazat obě strany lepeného dřeva lepidlem, slícovat a stáhnout svěrkami. Platí zásada čím víc tím líp. Svěrky si podložte rovnými špalíky z měkkého dřeva kvůli zachování roviny a aby se Vám neotiskly do budoucí kytary, tahle vychytávka také zabrání zlomení slabších kusů, jako je TOP set. Lepidlo by mělo být suché po dvou až třech hodinách, ale kytary ve fotogalerii byly ve svěrkách tři dny a potom ještě tři měsíce v místnosti se stálou teplotou aby chytly klima.
Teď tedy máte slepený přířez pro tělo. Podle grafického návrhu vyjetého na plotru si uděláte šablonu, kterou obkreslíte ne na slepené dřevo, ale na kus dřevotřísky , vyříznete co nepřesněji a jemně dobrousíte. Nesnažte se to odfláknout, protože podle téhle šablony bude tělo vaší kytary. Teprve nyní šablonu překreslíte na tělo. Vezmete si přímočarou pilku a nákres obříznete tak, aby byl přibližně o milimetr větší. Přišroubujete šablonu a to v místě kde bude fréza pro krk a fréza pro snímač. Vezmete frézu / musíte mít nůž s objížděcím ložiskem nahoře / a celou kytaru postupně objedete. Máte základní tvar těla přesně podle šablony. Ve fréze vyměníte nůž tak aby měl půlkulatý rádius a objížděcí ložisko dole a kytaru opět objedete tentokrát z pohledové i rubové strany. Základ máte. Dál musíte udělat anatomické detaily. Pro tyhle akce se nám osvědčil smirek na dřevěném kotouči přidělaný k cirkulárce. Je to rychlejší než ruční broušení, ale vyžaduje to cvik. Na " pupeční " výřez se nebojte vzít do ruky rašpli a pak už jen brousit a brousit. Tělo je v podstatě hotové. Chybí Vám frézy na elektrickou část, pro snímače a pro zapasování krku do těla. Opět si na všechno uděláte šablony a potom použijete zase nůž s ložiskem. Tady už začíná platit stonásobně, že milimetr je velká míra.Všechny šablony při frézování přitáhnout svěrkami, aby necestovaly sem a tam. Hloubka fréz při síle těla 46 mm by měla být zhruba: zadní fréza na elektriku 40 mm, fréza pro snímač 18 mm to je bráno jako standart, fréza pro krk 17 -18 mm. Tady záleží na typu kobylky a na tom jakou kytaru vlastně chcete stavět, případně jak vysoko nad tělem chcete mít struny. Pokud chcete mít struny vedené skrz tělo musíte si provrtat díry na pozdější protažení strun a otvory pro uchycení kobylky. Dále provrtat otvor pro uzemnění kobylky a otvor z frézy pro snímač do elektrické skříně, kterým potom povede kabel od snímače.Z elektrické skříně provrtáte otvor pro zapojení JACKU a otvory pro potenciometry a přepínač. Průměry se mohou lišit podle výrobce a typu takže je dobré před vrtáním už součástky mít po ruce.
Výroba krku je podobná jako výroba těla. Zase aby Vaše práce byla co nejpřesnější budete potřebovat šablonu. Tedy dvě. Jednu s přesným půdorysným rozměrem krku a druhou v oblasti hmatníku nasílenou cca o 1,5 mm na každé straně. Teď z přířezu pomocí nasílené šablony vyfrézujete nožem s kopírovacím ložiskem hrubý tvar. Dále vyfrézujete otvor pro THRUSTROD. Ten po montáži překryjete slabou lištou udělanou podle tvaru frézy a lištu vlepíte do krku. Pak následuje přilepení hmatníku. Nám se osvědčil z Německa zaslaný, hotový na CNC vyjetý hmatník od firmy Holz- Faszination. Link najdete v rubrice dřevo pro kytaru. Tam ho vyrobí v požadované menzuře i počtu pražců. Pokud se zrovna nejmenujete Janecký případně Jurkovič nebo tak nějak nedoporučuji bastlit hmatník na koleně. Po přilepení hmatníku budete potřebovat šablonu s přesným rozměrem krku. Kvalitně přitáhnete svorkama a znovu ofrézujete přes kopírovací ložisko. Chybí Vám jen vyvrtat otvory pro kolíky ladící mechaniky. Většinou bývají 10 mm, ale viděl jsem i 9,5 mm, takže bych doporučil si mechaniku nejdřív dvakrát přesně změřit a potom jednou vrtat. Potom ručně dobrousíte a krk je hotový.
Je před námi lak obou vyrobených součástí. Co se týká povrchové úpravy kytary je na výběr hned několik různých technologií. Nejsnáze aplikovatelná i v domácích podmínkách je olejová povrchová úprava. Tato úprava ochrání váš nástroj proti povětrnostním vlivům a vlhkosti ze vzduchu. Proti nárazu a oděru je olej, ale bezmocný. Jeho vhodnost je tedy spíše pro dřeviny s vysokou tvrdostí. Olejový nátěr na měkkém dřevu jako třeba lípa nebo topol bude znamenat proražení dřeva při sebemenším nárazu. Pokud se pro něj rozhodnete doporučuji čistě přírodní oleje. Další možností je vosková povrchová úprava. Vosk se v rozehřátém stavu nanese na nástroj a rozleští hadrem. Tento druh povrchu opět brání vlhkosti, zvýrazní léta dřeva, ale s mechanickou ochranou je to podobné jako u oleje. Využívá se většinou hydrovosků na parkety, které jsou snadno k dostání. Z přírodních produktů včelí vosk. Obě tyto úpravy mají tu výhodu, že dřevo pod nimi může bez problémů nadále vyzrávat. Teď se už dostáváme k lakům. Pominu lihový a olejový lak, který se využívá u houslí nebo mistrovských akustických kytar. Je míchán z několika přírodních ingrediencí. Jeho aplikace je extrémně náročná a u kytar s plným tělem nemá podle mně žádný zvukový význam. Dalším lakem je Nitro / nitrát celulózy /. Tenhle lak je v zemích EU od roku 2007 z ekologických důvodů zakázán. Ve fabrikách se tedy nepoužívá. U nitra se musí stříkat desítky slaboučkých vrstev, které musí před nastříkáním další vrstvy dokonale proschnout. Na dřevech s rozdílnými mechanickými vlastnostmi letního a zimního přírůstku se propadá a kopíruje léta. Před leštěním je dobré nechat ho alespoň měsíc stát a proschnout. Spěch se rozhodně nevyplácí. Dlouhé schnutí je zapříčiněno nízkým podílem sušiny. Zhruba pouhých 10 %. Dalším druhem laku je polyuretan a polyester. Jsou to moderní vícesložkové laky na plastovém základu. Mají oproti nitru snadnou aplikaci a lze s nimi docílit velmi efektního povrchu. Nevýhodou proti nitru je, že dřevo pod nimi už nemůže tak snadno vyzrávat. Pokud však máte kvalitně vysušené třicetileté dřevo tak tenhle problém je zanedbatelný. Díky obsahu sušiny schnou lépe než nitrolak a tak se celá akce zkrátí zhruba na týden. Obecně se snažte, aby vrstva laku byla co nejtenčí. Polyester je navíc velmi dobře leštitelný. K leštění se používají leštící pasty, které lze koupit v specializovaných obchodech s brusivy. Začíná se vždy od hrubších k jemným. K samotnému leštění je dobré mít pulírku. Je to v podstatě bruska s kotoučem z měkkého filcu. Ruční leštění trvá dlouho a nedosáhne se s ním takového efektu. Lakovat se snažte vždy v prostředí s minimální prašností. Prach totiž způsobuje v laku nehezké tečky.
Spojení krku a těla je možno udělat šroubováním, lepením a nebo jako průběžný krk. K lepení krku lze použít stejné lepidlo, jako ke slepení bloku těla. Šroubový spoj u kytar většinou obstarají čtyři vruty, pokud, ale vymyslíte vlastní typ spojení může jich být i jiný počet. Vruty určené k tomuto účelu i se speciální podkladovou miskou lze sehnat v e-shopu na www.sollerguitars.com v barvách chrom nebo černá. Průběžný krk je udělaný z jednoho kusu s kytarou. Tohle spojení má obecně nejdelší sustain, ale je také složitější na výrobu.
Osazení krku. Na hlavu kytary přišroubujete ladící mechaniky. Je to jednoduché protože se spojí ze dvou dílů. Přilepíte nultý pražec. Tady bych doporučil vteřinové lepidlo. Osvědčil se mi Loctide s aktivátorem, který pracuje na molekulární bázi. Některé druhy plastů, grafitu nebo moderních materiálů jako Tucq z kterých se nulté pražce vyrábějí jsou do určité míry "mastné" a spoj by jinak nemusel držet.
Osazení těla. Celou elektrickou skříň kvalitně odstíníte. Lze použít měděné pásky, nástřik S-EMI 35, grafitový nástřik, případně alobal. Do otvorů v elektrické skříni vložíte potenciometry a přepínač a přitáhnete matkou. Přišroubujete kobylku, kterou před tím pospojíte se zemnícím drátem, který protáhnete do elektrické skříně. Přišroubujete snímač a kabel pro připojení opět protáhnete do elektrické skříně. Do vyvrtaného otvoru vložíte JACKovou samici a dotáhnete. Máte připraveno na zapojení.
Schemata pro zapojení snímačů najdete ve stejnojmenné fotogalerii. Pro větší názornost a univerzálnost schemat jsem zpracoval klíč ke značení kabelů jednotlivých výrobců. Lze tak podle schematu jiného výrobce bez problémů zapojit snímače, které vlastníte.Po prvním kliknutí se otevře náhledová velikost, po druhém plná velikost fotky.
Výše uvedený postup používáme při výrobě s Pavlem. Někomu z nějakého důvodu nemusí vyhovovat a tak v následujících odkazech můžete shlédnout postupy kolegů Brunetiho a Witkovského. Stránka s fotopostupem Brunetiho je přeložena programem Google translator. Není to úplně přesné, ale pochopit se to dá.
http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=de&u=http://www.brunetti-et.de/projekte/gitarrenbau/gitarrenbau.html&sa=X&oi=translate&resnum=7&ct=result&prev=/search%3Fq%3Dholz%2Bfaszination.de%26hl%3Dcs%26lr%3D%26sa%3DG fotoreportáž výroby Bruneti.
http://witkowskiguitars.com/en/news.html čtyři videosoubory s výrobou Marka Witkovského Polsko. Videa jsou dole na hlavní stránce.
Další videa s kytarovou výrobou jsem dal do samostatné sekce.